Plné znění článku - Výzva k přiměřenosti, meditaci i k činům

Elektronický archiv deníku PRÁVO spravovaný společností NEWTON Media, a.s.
http://pravo.newtonit.cz

Datum: 25.07.2009
Autor: František Cinger
Zdroj: Právo
Strana: 17
Rubrika: Kultura

Výzva k přiměřenosti, meditaci i k činům

EKONOM TOMÁŠ SEDLÁČEK NABÍZÍ POHLED DO HISTORICKÉHO I SOUČASNÉHO ZRCADLA

„Nevolám zde po návratu k přírodě či k přirozenému stavu věcí, nevolám k odříkání či odmítání materiálního,“ píše Tomáš Sedláček (1977) na závěr knihy Ekonomie dobra a zla. „Volám po tom, abychom si uvědomili vlastní nasycenost.“
K tomuto poznatku ho přivedla analýza příčin a projevů krize, kterou nevnímá jako chřipku, a uznává, že další vývoj si bez státní pomoci nedokáže představit. Poté, co si jako ekonom, hlavní makroekonomický stratég ČSOB i pedagog Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy znova prošel cestu ekonomického myšlení od Gilgamešova eposu po dnešek, s pokorou dodává, že ekonomika existovala a vlastním životem si žila dřív, než se narodila ekonomie jako disciplína.
„Jsme na tom podobně, jako bychom pozorovali ciferník a zkoušeli odhalit princip fungování stroje pod ním,“ soudí a cituje Jana Patočku: „Karel Marx někde říká, že existuje vlastně jen jedna věda, totiž historie.“
Kniha je cenná jako učebnice názorů filozofů i ekonomů a současně i jako uvažování o dobru a zlu. Nejvíce ji inspirovala modla moderní ekonomie, která se zabývá jen růstem – nejhladším, největším. A neřeší, kam takový růst spěje.
„Není už konzumní studna štěstí vytěžena a dalším navyšováním bohatství šťastnějšími nebudeme?“ ptá se Sedláček. Upozorňuje, že princip neviditelné volné ruky trhu, která prý proměňuje soukromé neřesti v obecné blaho, je Adamu Smithovi přisuzován neprávem.
V souladu s řeckými stoiky přece tvrdil, že když se člověk zachová nemorálně, „může mu úspěch přinést jen nepatrné uspokojení“. Naproti tomu Bernard Mandevill prosazoval, že pokud bychom odstranili zlo z nás samých (naše sobectví), blahobyt by brzo skončil. Každá neřest podle něj znamená efektivní poptávku po zboží nebo službě. Vyspělá společnost, tvrdí Mandevill, žije převážně z ekonomického uspokojování těchto služeb.
Zničí čin učiněný v očekávání zisku jakoukoli hodnotu nebo ctnost dalšího činu? Jsme opravdu poutníky na zemi s povinností ji obhospodařovat, jak tvrdí bible? Má pravdu Thomas Hobbes, když soudí, že každý člověk se rodí v jádru zlý, nebo Tomáš Akvinský, když říká: „Každé zlo je v nějakém dobru.“ Na závěr Sedláček podává hořkou pilulku: Češi ve své rozmařilosti z posledních let nebyli osamoceni. Svět prožíval na přelomu tisíciletí výjimečně silnou konjunkturu, s níž utěšeně rostly i státní dluhy. „Dlouho jsme si mohli dělat, co se nám zlíbilo. To, že jsme s touto svobodou v minulých letech nevykonali mnoho dobrého, je smutné zjištění,“ končí svou výzvu k přiměřenosti. Ne nadarmo se prý ve Starém zákoně píše, že „muž, který se umí ovládat, je lepší než dobyvatel měst“. Sedláčkova kniha je výzva k meditaci i k činům.

Tomáš Sedláček: Ekonomie dobra a zla

65. pole, 268 stran, 299 Kč

Foto popis|