Václav Bělohradský

Václav Bělohradský (1944) po studiích na FF UK emigroval v roce 1970 do Itálie, kde působil nejprve jako profesor sociologie na Univerzitě v Janově, od roku 1991 jako profesor politické sociologie na Univerzitě v Terstu. V první polovině devadesátých let hostoval na FSV UK. Česky vydal Přirozený svět jako politický problém (Edice Expedice 1985, ČS 1991), Myslet zeleň světa – Rozhovor s Karlem Hvížďalou (Edice Expedice 1986, MF 1992), Mezisvěty a mezi světy, (Votobia 1997, doplněné v Novela Bohemica 2013), Společnost nevolnosti (SLON, třetí vydání 2014). Přispěl do mnoha antologií, například Krize, nebo konec kapitalismu? (Jiří Pehe, ed. Prostor, 2012), Intelektuál ve veřejném prostoru: vzdělanost, společnost, politika (Peter Hlaváček, ed. Academia, 2012), Populismus v demokratickém právním státě: hrozba nebo výzva? (Jan Kysela, ed. Leges, 2019), Antropocén (Petr Pokorný – David Štorch, eds., a kolektiv, Academia, 2020).