Derviš na poušti

V románu Derviš na poušti se vydáme do uliček svaté Buchary, starého uzbeckého města, v době její největší slávy, kdy byla pulzujícím duchovním centrem islámu.

Hlavní hrdina Omar, syn bucharského imáma, se jako chlapec spřátelí s omývačem mrtvých Sajjidem Murád‑i-Šejchem, který mu postupně odhaluje mystický rozměr islámu. Jeho otec Abú Alí Síná v té době koná posvátnou pouť do Mekky. V Omarovi se perou protiklady mladé rozervané duše. Má se vydat cestou školometské islámské víry svého otce, nebo otevřít srdce nespoutané dervišské mystice? Má se stát potulným dervišem a žít v askezi, nebo si vzít za ženu krásnou Saltanu?

Autor Josef Aul zažil během první světové války na vlastní kůži tradiční staroislámskou společnost a tuto jedinečnou zkušenost přetavil do historicko‑filozofického románu. Autenticky zde zobrazuje pozoruhodný svět islámské mystiky a věrouky, ale také svět čarodějnictví a lidových pověr o zlých džinech.

Knihu z roku 1937 vydává v nové úpravě s ilustracemi Jindřicha Janíčka nakladatelství 65. pole.

Josef Aul (1894–1956) Pocházel z učitelské rodiny a dětství prožil na různých místech středních Čech, kde jeho otec vykonával učitelské povolání. Po maturitě na reálce v Lounech se zapsal v roce 1913 na lékařskou fakultu tehdejší Karlo‑Ferdinandovy univerzity, ale už v srpnu 1914 byl povolán do války. V Haliči dobrovolně padl do ruského zajetí a několik let strávil v zajateckých táborech.

Po Říjnové revoluci v roce 1918 se dostal na svobodu a po krátkém pobytu v Samarkandu a Taškentu se usadil v Buchaře, kde se stal lékařem posledního bucharského emíra Muhammada Álima Chána. Otevřel si dokonce soukromou ordinaci na Muškátovém bazaru.

V roce 1920 se bolševická revoluce rozšířila do Střední Asie a Buchara přestala být bezpečným místem. Aul uprchl s manželkou a slovenským sluhou Hradským, též bývalým válečným zajatcem, přes Afghánistán do Britské Indie.

Po návratu do Československa dokončil studia a stal se praktickým lékařem. Zajímal se o orientalistiku, publikoval odborné články a překládal středoasijskou literaturu. Napsal několik cestopisů a románů.

Ukázka:

„A co je lidská duše, šejchu?“ „Lidská duše je nesmrtelná část záře božského ducha. Moře a vlny nejsou různé předměty, protože moře, když je rozbouřené, vytváří vlny, které potom, co se uklidní, tvoří opět moře. Lidé jsou vlny božství a po smrti se vracejí k Bohu.“