Úzké stezky

Ukázka:

Uši se zaposlouchaly do zklidňujícího kázajícího zpěvu tenorsaxofonu Joe Lovana, oči pozorovaly ptáka a periferním záběrem čerstvě se zelenající louku pode mnou, horizont s modrou oblohou s pomalými načechranými bílými mráčky. Čich začal vnímat vůni vlhké přírody. Tváře a ruce bez rukavic jemně hladil vánek stvrzující příchod jara. Mozek vše propletl v uvědomění si místa člověka na zemi jako něčeho, čeho je třeba si vážit v čiré prostotě existence. Jako svátost jsem přijal Lovanova slova naděje, že hudba probouzí vzácnou píseň v nás, spojující nás všechny tkaním tapisérie lásky, míru a porozumění. Infekce myšlenek o kmenech a jejich osudech byla potlačena bez antibiotik.