A zavaž si tkaničky

Tulák Szpuk v sobě nezapře romantického rozervance a citlivého básníka. Skrze výtvarné, hudební, teologické i meteorologické termíny reflektuje silné okamžiky v divoké přírodě, kam vyráží v jakémkoliv počasí a roční době. Zaměřuje se na tišší a hlubší stránku lidského bytí. Básníka (vypravěče) provází celou knihou nejčastěji dítě (Dominik) a blázen (Zdeněk). Děj se odehrává převážně ve Vimperku a okolí, na meteorologické stanici Churáňov a v Teplicích.

Hvězdy se uvolňují ze závoje mraků. Blíží se roj Perseid. Který z meteorů se první zapíše jizvou? Dnes je vzduch vlhčí. Posunu-li hlavu, cítím, jak je polštář studený. Ale pod dekami je teplo. Martina přichází s čelovkou a Rony nadšeně pobíhá.
Těším se na usínání za pohledu ke hvězdám. Když se dívám široce rozevřenýma očima k těm vzdáleným světům, přichází spánek nejpřirozeněji. Pozornost se samovolně překlápí od oblohy do mého nitra, hroutí se do sebe jak Hölderlinova hvězda.
Budím se o půlnoci. To už Martina spí. Rony má zvednutou hlavu. Nehýbe se. Obloha se temně třpytí. Jak asi vnímá tajemství této noci pes? Prý má osm let. Je to starý pes, ovčáci se dlouhého věku nedožívají.
Podruhé se budím až za svítání. Okolo stanice létají neslyšně netopýři.